Navigace

Obsah

Středeční podvečer patřil na MěÚ v Lučanech našim prvňáčkům. Děti si připravily pod vedením paní učitelky Gabriely Jartymykové celé pásmo písniček, krákých představení a scének. Na všetečné otázky pana starosty padaly bezprostřední odpovědi. Kromě jiného jsme se dozvěděli, že děti se od září naučily také ovládat jízdu na bruslích. Paní knihovnice Zdena Lédlová vysvětlila dětem proč je důležité znát písmenka a umět číst. Slíbila jim také setkání v příštím roce při pasování na mladého čtenáře. Dále následovalo předání slabikářů a deníčků. Na závěr byly všechny děti odměněny v podobě sladké pochoutky.

105 fotografií z akce naleznete ve Fotogalerii.

Předávání slabikářů

 

Jazykově - poznávací zájezd do Německa 9. - 13. 11. 2015

Žáci 9. ročníku a jeden žák 8. ročníku se zúčastnili týdenního vzdělávacího pobytu v družebním městě Neschwitz. Hlavním cílem bylo zdokonalení jazykových kompetencí žáků, seznámení s historickými památkami a pozoruhodnostmi navštívených míst, přiblížení života a kultury Lužických Srbů. Neméně důležitým záměrem bylo navázání kontaktů s žáky Grundschule v Neschwitz. Protože se jednalo skupinu tvořenou chlapci byly zaměřeny výlety a exkurse i technickým směrem. 

Co jsme absolvovali:

dopoledne výuku v němčině, odpoledne naukové výlety a v podvečer zábava, zápis poznámek z proběhlého dne, kontrolní otázky od učitelů.

Po  - Bautzen - prohlídka města s průvodcem, muzeum a manufaktura hořčice + ochutnávka.

Út - Bad Muskau - prohlídka parku knížete Hermanna von Pücklera největšího přírodního parku v anglickém stylu ve střední Evropě (památka UNESCO). Při cestě zpět návštěva vyhlídkové věže u hnědouhelného povrchového velkolomu Nachten a poté exkurse s hasičským průvodcem do hnědouhelné elektrárny Boxberg. 

St - Neschwitz - větrný mlýn Bockwindmühle v Quoos, kostel a výstup na věž kostela, muzeum ptactva, přírodovědná ornitologická stanice, zámecké sklepení s netopýry, vlastivědné muzeum, Svatomartinský lampionový průvod městem.

Čt - dopoledne - zámek Moritzburg -  prohlídka parku zámku, výstava Tři oříšky pro Popelku. Odpoledne Drážďany - skleněná manufaktura na výrobu vozů VW (průvodce v češtině), muzeum hygieny - Člověk jako dobrodružství - všechny oblasti života prostřednictvím interaktivních pokusů (průvodce v češtině), prohlídka historického centra Drážďan.

Pá - při cestě zpět návštěva manufaktury na světoznámé vánoční hvězdy ve městě Herrnhut - prohlídka s ukázkou výroby a její historie.

Kde jsme se stravovali a bydleli:

Ubytovací zařízení Jugendherberge - v sousedství školy. Celý pobyt se o nás starali manželé Viola a Toralf Brade.

Z německé strany nám pomohl s logistikou, programem a průvodcovstvím:

pan starosta Gerd Schuster, paní ředitelka Margit Janze, pan Arnolf Sachße.

Na české straně měla největší podíl na přípravách a komunikaci s německým partnerem paní Helena Sejkorová. Její překladatelské služby jsme využívali celý pobyt. Za pedagogy se zájezdu zúčastnili paní učitelka Ivana Kodejšová  a pan ředitel Martin Wűrz, kteří pečlivě zajistili jednotlivé exkurse, dopravu, veškerá poučení, pojištění, domlouvali program a celý týden vykonávali permanentní pedagogický dozor. 

poslední exkurse Herrnhut

  

Jazykový a poznávací pobyt v jižní Anglii.

Zprávy z Anglie: Den pátý

Tower BridgeI poslední den na ostrovech přinesl spoustu příhod a zážitků. Ráno jsme se naposledy nasnídali ve svých rodinách, naposledy odjeli na místo setkání, kde jsme se s rodinami loučili.

Autobus nás tentokrát nevezl do školy, ale rovnou na poslední výlet – do Londýna. Nabitý program jsme odstartovali v Greenwich Parku na místě, kudy prochází nultý poledník a které tak udává hlavní světový čas. Po chvilce na focení jsme sešli dolů k řece Temži, odkud nás příměstský vlak dovezl přímo ke slavnému mostu Tower Bridge. Dali jsme si krátkou pauzu přímo na nábřeží u londýnského Toweru, odkud jsme si mohli prohlédnout i vyfotit kromě Toweru a Tower Bridge také budovu londýnské radnice, nový mrakodrap The Shard a v neposlední řadě také křižník Belfast, který je po službě armádě v 1. světové válce ukotven poblíž radnice jako turistická atrakce.

Po chvíli jsme přešli po Tower Bridge na druhý břeh Temže a zamířili k metru. Jízda metrem se stala opravdovým zážitkem. Na vlastní kůži jsme totiž poznali, co znamená přepravit více než tři milióny lidí denně. I přes veliký nával se nám všem podařilo vystoupit včas, a tak jsme se octli přímo ve Westminsteru naproti budovám parlamentu se slavným Big Benem. Z protějšího břehu řeky se o pozornost pro změnu hlásilo velkolepé ruské kolo, kterému nikdo neřekne jinak než London Eye. Odtud jsme se vydali na procházku kolem Westminsterského opatství přes Park svatého Jakuba až k Buckinghamskému paláci – sídlu královny Alžběty II.

Po krátké zastávce u Buckinghamského paláce nás čekalo další cestování metrem, tentokrát směrem k muzeu voskových figurín Madamme Tussauds. Tam jsme dostali bezpočet příležitostí vyfotit se se slavnými postavami showbyznysu i politiky, sportovci i členy královské rodiny. Projeli jsme se také londýnským taxíkem, který nás provedl historií města a navštívili 4D kino.

Zbývalo se už jen vrátit „oblíbeným“ metrem zpět do Greenwiche k autobusu. I tuto cestu s jedním přestupem jsme přestáli bez úhony, mnozí jistě již s vidinou párků, které nám řidiči autobusu nachystali.

Po cestě domů nás zbrzdilo více než dvouhodinové čekání na trajekt, který nabral zpoždění kvůli aktivitě uprchlíků v Calais. Cesta přes Vimperk se zdála být nekonečná. A když nás před Prahou ještě zbrzdila nehoda, začala nám naše pouť domů připomínat Odysseu. Ke škole jsme nakonec dorazili po necelých 26 hodinách krátce před půlnocí. Rozhodně však budeme mít dlouho o čem vyprávět.

 

Zprávy z Anglie: Den čtvrtý

Zakončení výukyJe tu poslední den školy. Výuka skončila dnes dřív, aby mohly děti dostat během závěrečného ceremoniálu certifikát. I tak došlo na spoustu zajímavých činností a scének. Sotva si děti certifikát prohlédly, musely nám jej odevzdat, abychom mohli pořídit kopie. Během příštího týdne dostanou všichni svůj certifikát zpět.

Po rozloučení ve výukovém centru nás čekala cesta ke Stonehenge. Tento komplex menhirů a kamenných kruhů vznikl zhruba před 4500 lety a je opředen spoustou tajemství a nejrůznějších teorií. Na místě nás tentokrát zastihl nepříjemný chladný vítr, a tak jsme se v bezprostřední blízkosti Stonehenge moc nezdržovali. I tak jsme měli dostatek příležitostí pořádně si památku prohlédnout a vyfotit se u ní. Nakonec jsme dostali i krátký rozchod, abychom navštívili místní muzeum i obchod se suvenýry. Vyzkoušeli jsme si například, jak velké síly bylo třeba k pohnutí jedním z kamenů.

Po cestě od Stonehenge jsme si nad plán dopřáli hodinu zpěvu. Navíc jsme dostali příležitost nakoupit si poslední suvenýry nebo jídlo na cestu zpět do ČR. Pak už jsme vyrazili do rodin na poslední večeři a mnozí z nás si ještě před spaním začali balit věci. Zítra ráno nás čeká poslední snídaně, trochu smutné rozloučení s rodinami, ve kterých nám bylo moc dobře, a cesta do Londýna na celodenní výlet. Po něm se unavení, ale plní zážitků už budeme těšit domů.

Zprávy ze sobotního výletu přinesou domů již děti samy. Po cestě z Londýna nebudeme mít přístup k internetu, a tak si poslední část deníku budete moci přečíst a fotky prohlédnout začátkem příštího týdne.

 

Zprávy z Anglie: Den třetí

Uhýbáme před vlnamiBáře už je mnohem lépe a bez problémů s námi absolvovala celý program. Na ranní setkání dorazila s úsměvem, a tak třetí den pobytu na ostrovech nemohl začít lépe. Další dobré zprávy přidaly lektorky z výukového centra, když si pochvalovaly dnešní aktivitu dětí a mluvily o velkém zlepšení ve srovnání s prvními hodinami. Spokojenost byla podle slov dětí na obou stranách.

Počasí nám zatím opravdu přeje a dnešek nebyl výjimkou. Po výuce jsme vyrazili do Bournemouth, známého letoviska s 11 km písečné pláže. Pláž byla také prvním místem, kam jsme od autobusu zamířili. K našemu překvapení nás tentokrát nečekal žádný studený vítr a déšť se nám také zcela vyhnul. Bylo příjemně teplo, a tak jsme si mohli užít nejen procházku po pláži. Prohlédli jsme si jedno místní molo a s chutí sobě vlastní jsme vyzkoušeli nejrůznější bubínky, činely a další nástroje, které skýtaly možnost molo řádně rozeznít. V jemném plážovém písku se povalovala celá řada zajímavých mušlí a kamenů, které se stejně jako včera u útesů brzy proměnily v závaží na našich zádech. Od pláže jsme nakonec vyrazili parkem k pěší zóně plné obchodů. Došlo zde i na rozchod, a tak se děti mohly opět pustit do oblíbeného nakupování.

Po sedmé hodině večer jsme už byli v rodinách a vyprávěli jsme u večeře hostitelům o svých zážitcích. Zítra nás čeká poslední den výuky a odpolední výlet, jehož cílem je slavný a tajemstvími opředený Stonehenge. 

 

Zprávy z Anglie: Den druhý

Křídové útesyJednou z věcí, na které jsem se těšil, je rozhodně anglická snídaně. A skutečně, vajíčka se slaninou, klobáska, toast s marmeládou (pomerančovou) se postaraly o příjemný začátek dne. Se zvědavostí jsme vyrazili na setkání před výukou. Na místě setkání se to začalo hemžit úsměvy s každým dalším, kdo přijel. Děti byly až na výjimky naprosto spokojené a okamžitě si začaly vyměňovat s ostatními své zážitky v rodinách.

Autobus nás odvezl do vzdělávacího centra k výuce. Rozdělili jsme se do tří skupin, ve kterých jsme absolvovali dopolední výuku. Autobus nás pak vyzvedl u školy, abychom vyrazili na odpolední výlet. Jeho cílem byly slavné křídové útesy Beachy Head a Seven Sisters město Brighton, kde jsme měli strávit zbývající čas. Na útesech jsme zažili naplno rozmary proměnlivého anglického počasí, sluníčko, které nás tu provází na místní poměry zatím až překvapivě často, vystřídala přeháňka. V Brightonu jsme se podívali na slavné zábavní molo a prošli jsme úzkými uličkami Lanes až ke královskému Royal Pavilion, letní rezidenci krále Jiřího IV., která svou architekturou připomíná stavby Blízkého východu. Z Brightonu jsme pak pospíchali na večeři do hostitelských rodin. Výlet jsme bohužel museli absolvovat bez Báry, kterou postihla menší nevolnost, a tak využila možnost si odpočinout a nabrat síly na další program. Již zítra máme totiž po škole v plánu další výlet, tentokrát do přímořského letoviska Bournemouth, které je považováno za ráj surfařů.

 

Zprávy z Anglie: den první

První den - PortsmouthTak máme za sebou první den na ostrovech a už jsme plní dojmů, ale pěkně popořádku.

Cesta probíhala v poklidu, ne všem se sice chtělo spát, ale sami měli brzy poznat, jaká je to chyba nenabrat síly na nadcházející den. Ranní příjezd do francouzského přístavu Calais nám zkomplikovala dopravní zácpa, a tak jsme směrem k Doveru vypluli až před desátou hodinou. Po ranním dešti ve Francii se nad mořem pěkně rozfoukalo, až se trajekt celkem nepříjemně pohupoval. Problémy nám dělala obyčejná chůze a někteří se museli jít nadýchat čerstvého vzduchu, ale nakonec jsme plavbu zvládli bez úhony a na jejím konci jsme si mohli vychutnat pohled na bílé doverské útesy, které nás v dopoledním slunci uvítaly na ostrovech.

Zbývaly zhruba dvě až tři hodiny cesty do města Portsmouth, které bylo cílem našeho prvního výletu. Sotva jsme se rozkoukali a vstřebali fakt, že jedeme po dálnici vlevo, dolehla na většinu z nás vlna únavy, a tak během několika minut spal skoro celý autobus. V Porstmouth nás čekal zkrácený program, během něhož jsme si prohlédli především okolí přístavu a historické doky. První opravdu velkou atrakcí se stala Spinaker Tower. Výhled z více než stometrové výšky byl pro mnohé z nás strašidelnou představou, která se ale změnila ve skvělý zážitek. Stačila půlminuta ve výtahu a stanuli jsme na vyhlídkové plošině s úžasným rozhledem a také proskleným chodníkem. Ten mohl každý zkusit přejít a navíc jsme byli vyzíváni ať si i poskočíme, což už zvlášť při pohledu dolů chtělo trochu odvahy.

Opět stačila půlminuta ve výtahu a už jsme stáli dole připraveni vyrazit k historickým dokům. Tam se naším cílem stala především slavná loď Victory, s níž admirál Nelson porazil u Trafalgaru Napoleona. Měli jsme možnost vlézt dovnitř a vidět, jak na lodi pracovalo a žilo více než 800 mužů. Přestože je tato slavná loď ukotvena napevno v suchém doku, měli jsme chvílemi pocit, že se s námi houpe.

Měli jsme možnost navštívit několik obchodů se suvenýry, došlo i na rozchod. Někteří se odhodlaně pustili do utrácení kapesného, aby mohli rozměnit bankovky a zvyknout si na místní mince.

Čekala nás cesta na setkání s rodinami. Posloužit nám musela veřejná doprava, protože náš autobus musel čerpat povinnou přestávku, která vzhledem ke zpoždění musela trvat do pozdních večerních hodin. Proto nám přišel vhod zásah paní průvodkyně, která operativně zajistila jízdu místní MHD. Všichni jsme se už těšili na vytouženou večeři a postel a také jsme byli zvědaví, ke komu se dostaneme do rodin.

.